Typické analogové fotoalbum. Všimněte si, že zcela chybí ikonky "like" a "sdílet".

Typické analogové fotoalbum. Všimněte si, že zcela chybí ikonky „like“ a „sdílet“.

Otevřu krabici s nápisem FOTO. Je potažená plátnem, které jsem už za ty desítky let držel tolikrát, že samotný dotyk vyvolává vzpomínky. Vyndám hromadu černobílých snímků, na kterých jsem já, mí rodiče, paměť mého dětství a mládí. Jsou na fotopapíře a i když vím, že jednoho dne se rozpadnou, za těch skoro čtyřicet let se nijak výrazně nezměnily. Viděli je mí rodiče, já a pak ti, kdo k nám přišli na návštěvu a měli chuť prohlídnout si desítky a desítky vzpomínek cizích lidí. Nikdo k nim nic nepřidal, nenesou hodnocení, jen vzpomínku, tak jak jí mám v sobě (tedy hodně posunutou, oproti realitě, která proběhla).

Tahle analogová vzpomínková krabice je ve všech rodinách generace mých rodičů stejná. Tedy kromě těch, které namají žádnou. Fotoaparát nebyl standardní výbavou každé domácnosti. Dneska jsme trochu v jiném světě.

Na Facebooku přistane každou minutu (!) více než 200 000 fotek. Obrázky dětí patří mezi ty nejpopulárnější. Sklidí nejvíc lajků, komentářů, pozornosti. Ve chvíli, kdy dospějete do věku, že vy i vaši vrstevníci začnete plodit děti, z vašeho facebooku se nevyhnutelně stane KidBook. I ti největší drsoni a antisystémové živly se občas neudrží a „pustí“ fotku potomka na síť. Pro většinu je to běžná praxe, pro mnohé jediná možnost (zdánlivě), jak sdílet dětské zážitky s širší rodinou.

Do vzpomínek, které sdílíme s mnohem širším okolím, než bylo zvykem ještě před pár lety tak vstupují další faktory. Reakce mnohem většího publika, počet lajků, komentáře, to vše ovlivňuje a modifikuje samotnou vzpomínku, kterou máme s obrázkem spojenou. Náš mozek si s obrázkem prvních krůčků dítěte spojí komentáře od známých, neznámých a výsledkem je jakási kolektivní vzpomínka, vytvarovaná na pomezí zapamatované události a ohlasem na internetu.

lajk

Nově hodnotíme vzpomínky i podle jejich ohlasů na sociálních sítích.

Autor studie „Proč lidé používají Facebook“ Ashwini Nadkarni říká, že „role rodiny a přátel v archivaci minulosti dítěte umožňuje aby kolektivní paměť ovlivňovala osobní vzpomínky“. A týká se to nejen vzpomínek vašich, ale v určitém bodě začne tahle provázanost ovlivňovat i vzpomínky vašich dětí. To se začne dít v ten moment, kdy sami začnou používat aktivně sociální sítě a budou mít přístup k obrázkům, které jejich rodiče nasdíleli.

Není to dobře nebo špatně. Ale je dobré si uvědomit, že až budete příště nahrávat na nějakou sociální síť fotku vašeho dítěte opatlaného čokoládovou kaší, tak trochu se vzdáváte svých vlastních vzpomínek a necháváte je tvarovat davem vašich virtuálních kamarádů.