Pouštím se do výzkumu. Startuji google..

Jak už jsem předeslal v minulém díle, jde mi o přehled vědeckých poznatků na téma „dětské obutí“. Mými nástroji jsou internet a zdravý rozum. Tedy nástroje, které má k dispozici každý, a které sebou nesou zřejmá rizika: vyhledávače mají tendenci zkreslovat, podřizovat se populárním odpovědím, zásadní výzkumy vůbec nemusí být k dispozici online.. Ale je to to nejlepší co mám.

První, co jsem vylovil v paměti je, že v brožuře VivoBarefoot jsem narazil na stránku, věnovanou dětskému obutí, která bořila všechny názory našeho mládí (pevná podrážka, pevný opatek) a oháněla se vědeckými výzkumy. Začínám tedy tudy. Proklikám se na stránku o dětské obuvi , shlédnu pěkné video, namluvené roztomilým dětským hláskem, které říká, že dětská noha nechce být omezována (aby se mohla rozvíjet), nechce podporu klenby (aby nezlenivěla) a nechce zvýšený podpatek (aby nemusela šlapat přes patu).. Fajn, ale celé to je očividně dílo marketérů. Když udělám stejně působivé video o opaku, budu mít stejné výchozí postavení jako VB. Když ale zajdu do záložky „Výzkum“, už to začíná být zajímavé. Celý projekt zaštiťuje Daniel Lieberman, slavná to postava knihy Born To Run, člověk, který jako jeden z prvních v moderní době použil vědu na bosé nohy.. Cesta vede k už známým výzkumům, které jsou k vidění tady, Liebermanův web je zde.. Obecné důkazy o přednostech bosé nohy, které známe už nějakou dobu, ale ani slovo specificky o dětech. To znamená, že to je jen aplikace výzkumu dospělých na děti logikou „dětská noha je jen zmenšenina té dospělé“. Chci víc.

Na webu Zero-Drop narazím na velice zajímavý článek jakéhosi Dr. Phila Maffetona, který se jmenuje dramaticky „Tikající bomba: dětská obuv způsobuje zdravotní problémy v dospělosti“. Dr. Phil Maffeton je údajně „světoznámý uznávaný výzkumník, školitel, lékař a sutor knih z oboru zdraví a výživy, cvičení a sportu a biofeedbacku“. Na jeho vlastních stránkách se to sice člověk nedozví, ale budiž. Jinde se o něm mluví jako o „vyhledávaném odborníku na vytrvalostní běh“. Vyšlo mu několik knih. Na první pohled působí sice trochu podivně, na druhý už vzbuzuje větší důvěru.

Maffleton mě zaujal hned prvním odstavcem, který si dovolím přeložit tak jak je:

„Před dvaceti lety, výzkum obuvi a kroku, zveřejněný v časopise Pediatrics načrtl některé základní faktory, ovlivňující dětskou nohu. Pediatr-ortoped Lynn Staheli z dětské nemocnice v Seattlu vyjmenoval tyto důležité body:

1/ Optimální vývoj nohy se odehrává naboso

2/ Tvrdá a stísněná obuv může způsobit deformace, slabost a ztrátu hybnosti

3/ Termín „corrective shoes“ (nápravné boty) je zavádějící

4/ Výběr bot pro děti by měl být založen na modelu bosé nohy

5/ Lékaři by měli bojovat proti komercionalizaci bot, nošených pro vzhled

6/ Marketing a prodej bot, které upravují došlap děti poškozuje, zbytečně finančně zatěžuje rodinu a je škodlivý i pro lékařskou profesi

Nejzásadnější mi připadá fakt, že Maffleton zmiňuje, že Staheliho výzkum se datuje až kamsi do začátku devadesátých let, tedy před současnou bosou vlnu, která, jak víme dokáže deformovat i vědecké výzkumy a jejich interpretace. Pro pořádek dodám, že ve zbytku článku Maffleton rozebírá, že příliš odpružená, podpůrná a těsná bota nošená v období, kdy se noha vyvíjí, může mít přímý vliv na mnoho tělesných disharmoníí v pozdějším věku. Ve špatné botě se vyvíjí chybně došlap, délka kroku, rovnováha, a tím je ovlivněno mnoho dalších tělesných faktorů jako je pružnost šlach, růst svalů atd..

Zaujat až Holmesovsky vrhám se po stopě doktora Staheliho. Jeho výzkum nalézám po chvíli tady .. Tenhle vřele doporučuji k přečtení. Rozvíjí do detailů všechny názory popsané v Maffletonově článku (článek na ZeroDrop je vlastně kondenzovaný Staheliho text). A na konci dokonce klade devět bodů, které by měly dětské boty splňovat. Ještě se k nim vrátím, ale v podstatě tvrdí, že by měly co nejvíce připomínat funkci bosé nohy. To vše v roce 1991. Très intéressant.

Kam dál. Zdá se, že Staheli otvírá dveře k explozi podobných názorů… Na unshod.org začíná přehlídka důvodů k bosé dětské noze právě Lynnem Stahelim: http://www.unshod.org/pfbc/pfmedresearch.htm Další pěkný přehled s odkazy najdeme tady: http://preschoolians.com/shoesorbarefoot—1069 (prodejci a výrobci bot). A přehlídku uzavřu detailním výzkumem, který si snad dokonce zaslouží někdy v budoucnu sólo text: http://www.jfootankleres.com/content/4/1/3 . Úplně ve zkratce výzkum ukazuje jak moc ovlivňují boty to, jak děti chodí a běhají. Boty prodlužují krok a imobilizují chodidlo.

Dobře. Řekl bych, že na téhle straně řeky je už relativně jasno. Ale nedá mi to a musím se podívat i na tu druhou. Kde se vzal názor, že dětská noha má být popořena pevnou podrážkou a pata znehybněna tvrdým opatkem? A není na něm něco pravdy?

Popravdě řečeno. Tady je trochu problém. Tu a tam narazím na názor, že podpora kotníku nebo podpora klenby jsou potřeba, ale celkově je vlastně těžké vůbec najít otevřenou podporu pro tento názor. Tedy pokud se díváme z obecného pohledu. Trochu jiná je sitauce, když zkouším dětské boty, určené na běh. Tady už se mluví o tom, že dítě potřebuje stejně podpůrnou botu jako dospělý: tedy zvýšený podpatek, podpora klenby, celkové tlumení. Další vrstvou informací jsou návody, jak vybrat dítěti správnou velikost (třeba zde: http://www.kidsource.com/kidsource/content4/saving.childrens.soles.html), které ale paradoxně vůbec nemluví o tom, jaké parametry by měla obuv splňovat.

A i když už se někde objeví zmínka o podpůrné obuvi pro děti, nikde se mi nepodařilo najít, z čeho vychází. Na čem je požadavek podpory založen. Netvrdím, že takové zdroje nejsou, ale prostě je nenalézám. Třeba zde je velmi pěkné shrnutí všeho, co jsme si tu zatím vyjmenovali včetně rozboření „mýtů“ o dětské botě, ale odkud se mýty vzaly zůstává stále záhadou.

Tak.

Myslím, že  v tuto chvíli můžeme tuhle kapitolu uzavřít. Výzkum má celkem jasné rozuzlení. V dalším díle si ho shrneme.

 

p.s. Pkud někdo narazíte na zdroj mýtů, sem s ním!