PrintČasto mluvíme o výchově, hranicích, limitech, učení, způsobech, jak vychovávat a (pozitivně) ovlivňovat vývoj našich dětí.

Nezapomínáme ale někdy na to, že rodina a domov by měly být především příkladem toho, jak vypadá bezpečí? Nejen bezpečí fyzické, tedy střecha nad hlavou a pevné dveře. Teď mám na mysli spíš bezpečí emocionální.

Pokud vnímáme domov a rodinu, jako přístav bezpečí, jistoty vztahů a emocí, je to pro nás ideál, ke kterému se můžeme vracet a který můžeme následovat i ve zbytku světa, který svým životem tvoříme.Pokud je ale náš domov a jeho lidská složka – rodina – zanesen nedorozuměním, nejistotou, hanbou, ponížením nebo odsuzováním, není kam utéct. Fyzicky a ani mentálně.

Na myšlenku bezpečného domova mě přivedla Brené Brown, která se o něm zmiňuje ve svých knihách a sama se snaží aby její rodinný domov působil jako ostrov jistoty. Jsme doma. Tady se nebudeme urážet, ponižovat ani nadřazovat jeden nad druhého. Neznamená to, že je domov bez pravidel. Naopak. Pokud budeme všichni dodržovat pravdila našeho bezpečného světa, budeme vytvářet sami pro sebe a vsobě prostor, kde se můžeme v klidu nadechnout, zavřít oči a odpočinout si.

Tahle myšlenka mi připomíná dětské hry, kde často existuje institut bezpečného zázemí. “Hrajeme na honěnou, ale když se dotkneš tohohle stromu, nikdo na tebe nemůže.” Je to místo v bojové vřavě světa/hry, kdy můžu na chviličku spočinout, vydechnout a na moment nehlídat, jestli na mě někde něco nečíhá.

Vytvořil jsem si pracovní pravidla bezpečného domova:

  • domov je místo, kde se neurážíme, neponižujeme, nesrážíme a nezahanbujeme
  • domov je místo, kde nezneužíváme nadřazeného postavení
  • doma respektujeme svoje vzájemné potřeby a neomezujeme se
  • platí tu jasná pravidla, která všichni dodržujeme
  • pokud někdo pravidla poruší, upozorníme ho na to
  • nevyčítáme si že jsme špatní ale upozorňujeme se na chyby chování

Klíčem je, že společně vytváříme prostor, který tvarují naše osobnosti. Svobodně se vyjadřujeme tak, abychom neomezovali ostatní a pokud někdo harmonii poruší, neříkáme, že je špatný, ale upozorníme konkrétní chování.

Zní to ideálně a každý z nás se může zamyslet, jak moc přistpívá nebo napřispívá k tomu, aby jeho domácí prostor byl takhle bezpečný. Za sebe můžu říct, že pravidla bezpečného domova porušuju denně. A denně si uvědomit, že pokud domov a rodina nebudou přístavem bezpečí, není kam se vracet.

K tématu čtěte: B.Brown – v podstatě cokoli, Gifts of Imperfection je dobrý začátek. V češtině vyšly Dary nedokonalosti a Síla zranitelnosti, přičemž je nutné varovat, že česká obálka první knihy dokáže odradit i opravdu otrlého čtenáře, takže si to přelepte třeba toaleťákem ať se z toho banánu nezblázníte.

Obrázek Designed by Freepik